Posted in Nový Zéland, Severní ostrov, Články

36. Pán Prstenů

Po stopách natáčení Pána Prstenů na Novém Zélandu!

Je září a právě jsme se vrátili ze Samoy. Z nejlepší dovolené, kterou jsme si za vydělané peníze při zimním vinaření mohli přát. A na ostrově, o které jsem ještě vloni skoro nevěděla, že existuje.

Bylo to naše první setkání s exotikou a žádné poprvé se nezapomíná, takže ostrůvek v Pacifiku zanechal pěkně barvitý zápis v mé vzpomínkové kronice. Uvažuji, jak ta tloustnoucí knížka kdesi ve zvláštním oddělení v mé hlavě s nápisem VELMI CENNÉ bude vypadat za pár let, když už teď má dost osahané listy.

IMG_9445
Lávové pobřeží na Samoe.

Ocitáme se zpátky na Zélandu, kam se za tu dobu, kdy jsme byli pryč, přitoulalo jaro. Žene zimu pryč, ale se zimou to není jen tak. Nehraje totiž moc podle pravidel a nezajímá ji, že by mohla dát prostor už připravenému a milému jaru. Je to podle mě jedno z nejpodlejších období. Takový Salazar Zmijozel, se kterým se po dobrým taky nedomluvíte, až to vygraduje do té podoby, že v Bradavicích začnou odpadávat mudlovský děti.

Zima jeden den předstírá, že teda už jde, takže sundaváme bundy a spolu se vším živým kolem si užíváme, jak sluníčko všechno probouzí z dlouhého temného spánku a paprsky hladí prokřehlou rašící trávu pod ustupujícím sněhem. Druhý den je hnusně a mrazivo a zima si na pomoc přizvala pořádnej fujavec. Oba tančí pod zataženou oblohou, ale není to hezký pohled. Ta nádherná vznešená královna oděná v bílých šatech ze sněhových vloček a závojem utkaným z mrazu, která jezdila v ledovém kočáře, je pryč. Místo ní se tu se teď zmítá ze strany na stranu stará shrbená ježibabice v potrhaném šedém hábitu, která mele z posledního, ale pořád stojí na nohou.  

G0080593.JPG

Jednu z prvních nocí po příletu ze Samoy trávíme sami v horském průsmyku na odpočívadle u cesty u jezera. Parkujeme v mokrém a špinavém sněhu zakrytí zase tunou dek a v noci nás navštíví nemilá návštěva v podobě cápka ve vytůněném autě, který zrovna potřebuje túrovat na místě, kde spíme.

V takových chvílích nevíte, jestli ten bordel dělá proto, aby vás naštval, vyprovokoval nebo to sem jezdí provádět pravidelně a vy mu překážíte na place. Nevíte taky, kolik jich v tom autě sedí a co je to za lidi, takže ležíme v Loudovi a nadáváme, protože ten kravál netrvá jenom deset minut, odehrává se kolikrát jen pár centimetrů od nás, až máme obavy o vlastní auto, a hory si mezi sebou řev rozezleně přihrávají jako pingpongový míček.

G0100611.JPG

Na jižní polokouli jsme po návratu ze Samoy právě rok. Patnáctého září roku 2015 jsme odlétali z pražského letiště a já nezapomenu na těch stresových dvacet minut, během kterých jsme se prodrali skrze fronty u rentgenů, proběhli halou a zahučeli jako poslední přímo do letadla. Přesně dvacet minut totiž zbývalo do odletu a nás začali vyvolávat, že bychom se měli zvednout ze sedaček v hale a jít se nalodit. Čtyři větší vesnický burany s rohlíky se šunkou abyste v Praze na letišti pohledali!

Jsme ale tady a do posledního zápisu mi toho už moc nezbývá. Před námi jsou poslední tři měsíce a my víme přesně, jak je využijeme. Procestováním Severního ostrova a hledáním poslední práce, ať máme dostatek prostředků na cestu do Austrálie a JV Asie.

DCIM100GOPROG0019755.
Společný odlet. 

Tenhle článek věnuji kapitole objevování míst, kde se natáčel film Pán Prstenů. Jsem a nejsem z nich zklamaná. Kromě Hobitína, jednou z mála věrných kopií skutečného místa z filmu, to nikde nevypadalo jako na plátně, ba ani vzdáleně, ale od čeho je fantazie, že jo?

Ta mocná víla, která jedním mávnutím proutku vytvoří svět takový, jaký chcete, a zařídí, aby na vás třeba Aragorn tajně mrknul a Legolas poslal vzdušnou pusu. A dokáže toho mnohem víc. Tohle je však slušný blog.

G0151470.JPG
Huka falls, kde se natáčela scéna z Hobita, kdy trpaslíci sjížděli řeku v sudech. 

Pouštím si do sluchátek soundtrack z jedničky a vzpomínám na první setkání s místem, kde se fakt natáčelo něco tak velkého jako je Pán Prstenů. Roklinka.

Nachází se u řeky někde hodně dole na jihu Severního ostrova cestou na Wellington a na parkoviště vás dovedou hnědé cedule. Je tam problém s parkováním a hemží se to tam zájezdy lidí s Frodem na tričkách a čepicích.

Nejzajímavější na celém místě jsou bilboardy s popisky a fotkami, jak to tam vypadalo, když tam byli filmaři. Můžete se změřit, jestli se výškou rovnáte trpaslíkovi, elfovi, člověku nebo čaroději, a ti největší prckové rovnou hobitovi. Pak už na vás čeká jediný pozůstatek natáčení – kamenná brána s rytinami, kterou projeli účastníci porady o osudu Prstenu u Elronda.

Kde sakra ten Aragorn tu Arwen líbal? Kde Bilbo odpočíval? Kde ležely úlomky Narsilu?

V počítači a ateliérech, které bezprostředně po natáčení zmizely, říkají cedule, a my se raději jdeme projít do přilehlého lesíka kolem řeky. Tam to trochu elfsky působí, což přisuzujeme spíše sugeraci.

IMG_3505
Tak kde se koná ten sněm?

Škrábeme se svahem, pereme se s větvemi a navigace nás honí zleva doprava. Zmatená šipka nás má dovést k místu, kde se natáčela scéna hobitů skrývajících se ve vydlabaném převisu pod stezkou, ale je to dneska velký šprýmař.

Kdesi v lesíku ve Wellingtonu asi po hodině bloudění docházíme do cíle. Vypadá to jako nic. Ani ze třiceti procent se to nepodobá tomu, co hledáme. Buď se na tom podepsal zub čas a za ta léta se dost zkazil, protože převis zarostl a není skoro už vidět, takže čtyři hobiti by se do něj nevešli ani náhodou, nebo je tu druhé vysvětlení. Jsme úplně blbě. Tohle musel zřejmě objevit nějaký veselý houbař, který si řekl, že tak dobrodružnou cestu svahem plného trní a bláta a bez jediné houby si nemůže nechat pro sebe. Našel tedy lehce vyhloubené místečko, odházel tu tunu odpadků kousek dál a zavedl plácek do GPS jako hobití úkryt před nazgulem.

Pozdrav panu houbaři a radši jedem dál, než nám to nedá a taky si z někoho vystřelíme. Můžeme třeba najít starý uschlý strom a označit ho jako Sarumanovu věž.

IMG_3552

Pár krásných míst, která jsme navštívili a kde se film natáčel, tam nebyly potřeba ateliéry ani jiný lidský výraznější zásah. Příroda je sama vytvořila, Peter Jackson je našel a my je můžeme vidět na plátně i ve skutečnosti.

Jedním z takových míst, kde mé srdce zaplesalo, byla Stezka mrtvých, kam Aragorn s Legolasem a Gimlim jede ve trojce požádat mrtvé, aby za něj bojovali a zbavili se prokletí. Nachází se u nejjižnějšího majáku Severního ostrova Cape Palliseru. Putangirua Pinnacles. 

Procházíme mezi skalami. Síla vody a větru vytvořily šedé ruce s ostrými trčícími prsty a my jen velmi opatrně šlapeme po jejich drolících se dlaních a přeskakujeme čáry života v podobě říčných proudů. Poprchává a jen těžko si je neplést dech větru s ozvěnami mrtvých varujících, že „Cesta je uzavřena.“ A byla. Žádný vchod k mrtvým jsme nenašli, to asi proto, že se tu natáčela jen část scény, za to jsme si ale užili lehce mrazivou atmosféru tohoto šedého údolí a pocitu, že na světě je bezva, když člověk může vidět něco takového na vlastní oči.

IMG_3398

„Řekni přítel a vejdi.“

Stojíme před vstupem do Morie, podzemní říše Trpaslíků, a ať si ten film pouštíme pořád dokola, podobnost moc nevidíme. Je to ale kouzelné místo. Ukryté dobrých sto kilometrů od nějaké civilizace, obklopené lesy a mokřady, které poskytují domov třeba ohroženému ptáku kiwi a dalším.

Právě tam jsme potkali jednoho opeřence, dost podobnému kiwi. Je to takzvaná Weka a přistihli jsme jí při vloupačce do našeho auta. Přímo před našima očima se snažila ukrást celé balení toastového chleba a kdyby jí Péťa na poslední chvíli nezastavil, byla by ho odnesla do lesa a my bychom byli bez večeře.

Weka se zarazila, když jsme si toasťák vzali zpátky. Zřejmě je zvyklá na zdvořilejší chování, napadlo mě, jenže my jsme Seveřani! Vychovaní v tvrdých podmínkách, kde se nepracujícím dává a pracujícím bere. Uhlí a mour nám navíc trochu začoudily mozky, takže ženeme nepracující weku z auta pryč a chleba si bereme zpátky.

Slépka mizí v lese a za pár vteřin je zpátky. U jejích nohou stojí tři malí wekoušci. Ta určitě musela být u nás doma na exkurzi, jak se to má dělat!

Začíná se z nás trochu čoudit, jak se rozplýváme nad těmi malými kuřátky, takže odsud urychleně odjíždíme. Byli bychom se s rodinou rozdělili o všechno a způsobili, že by i příště přišla sockovat k dalším a neměla potřebu si hledat potravu sama. A stejně bude lepší, když si ty lidské sajraty necháme raději pro sebe.

Jo, Moria se nachází u města Karamea na západním pobřeží Jižního ostrova. Pomocí připevněného lana se dá slézt do široké jeskyně s ústím u temné říčky a čekat jestli z ní vyleze třeba kraken.
moria.jpg

Edoras jsme navštívili na hoře Mt. Sunday o jedné slunečné neděli. Hlavní město Rohanu leží kousek od Christchurch a řadíme ho k nejkrásnějším místům na Zélandu vůbec. Skromnou horu stojící uprostřed údolí stráží mnohem vyšší bratři a ty zase ten úplně nejvyšší. Čepička Mt. Cooku ční nad všemi ostatními jako Oko.

Theodénův domov a jeho okolí tvůrci nechali takové, jaké je vytvořila příroda. Dívali jsme se na stejný obraz, na který se dívala Éowyn, když jí vlasy poletovaly ve větru před prahem královské síně, a místo přijíždějícího čaroděje a spol. jsme sledovali dalekohledem skupinku šermířů, která pod námi bojovala bůh ví o co. Ať už o Prsten moci, Edoras nebo jenom pro zábavu, tak si myslím, že si šermíři nemohli vybrat lepší místo k tomu, aby je to přeneslo do tolkienovského světa.

G0010496.JPG
S Mt. Sunday v zádech.

Mordor a hora Osudu se dají najít v parku Tongariro na Severním ostrově, kam jsme se vydali na jednodenní výlet. Auto necháte na konci treku a autobus vás vyveze na jeho začátek. Tak moc jsme se na tenhle den těšili, až jsme se pěkně z rána pohádali a navíc jsme se dobrých pár hodin topili v husté mlze, takže o výhledech na parády kolem nemohla být řeč.

Mraky naštěstí zmizely s naším usmířením a někdy dopoledne jsme spatřili tu legendární horu, kam se hobiti škrábali zničit Prsten moci a kde fanoušci zahazují své vlastní prsteny. Zkrátím to. Na vrcholu jsme nebyli, ba jsme se o to ani nesnažili. Sotva jsme si v mlze pod horou viděli na špičky bot, takže jsme se ukryli za velký kámen, který nás trochu chránil před větrem, a rozbalili na posilněnou lembas.

Čekali jsme tam dobrou hodinu, jestli třeba Saruman něco nezahuláká na Saurona do Mordoru a tu mlhu nerozežene, a slýchali od sestupivších, že nahoře to stojí za prd. A tak jsme si pro výhled vylezli na protější Mt. Tongariro a sledovali jak se na hoře Osudu udělalo později odpoledne samozřejmě hezky. 

IMG_0465

Tongariro Crossing, jak se tomuhle jednodennímu treku říká, je vážně nádherná zkušenost. Jezírka s tyrkysovou vodou, zelenými a oranžovými břehy. Pak ty, ve kterých probublává horká voda a stoupá z nich pára a samozřejmě výhled do lehce strašidelného údolí, které se stalo předlohou filmovému Mordoru.

IMG_0515.JPG

Při našem cestování po obou ostrovech jsme narazili na více míst, kde se točily filmové scény. Vypisovat je všechny pro mě nemá moc smysl a navíc si všechny ani nepamatuju. Kolem některých jsme nevědomky projeli a asi za pět set kilometrů přišli na to, že se tam něco točilo.

Krajina Nového Zélandu a tamní příroda, to je pro mě celý svět Pána Prstenů a je jedno, jestli stojím na místě, kde je zápis o tom, že si tam filmový Legolas stoprocentně uprdnul nebo je to jenom obyčejná louka.

Na každé planině si lze představit úprk bojových skurut hai s hobity do Železného pasu. Mezi kameny se dají spatřit poschovávaní jednotlivci ze Společenstva před krebainy z Vrchoviny a na břehu řeky se vzpíná Asfaloth s Arwen na svém hřbetu.

Ještě jedno, velmi mimořádné místo, jsem ale doposud nepopsala. Bylo to místo, kde jsem se štěstím doslova rozplakala. Hobitín. Řvala jsem už při prvních tónech hobití písničky, kterou nám pustili v autobuse při cestě do vesničky.

G0013515.JPG
U Sama. 

Hobitín se nachází ve vesnici Matamata a stal se zlatým hřebem celého Zélandu. Maličké domečky s kulatými okýnky a truhlíky plných barevných květin. Upravené zahrádky a cestičky vinoucí se až nahoru k Bilbovu stavení. Vrátka s cedulkou No admittance, ta tam taky byla, jenom nebylo povoleno vrátky projít.

Vidět to všechno dohromady, to bylo jako vrátit se zpátky do svého dospívání. Zpátky na Ranč spolu s Hankou, Káťou a Jitkou, kde jsme měly armády skřetů, elfů, hobitů a skurut hai. Kde jsme pořádaly hony na Froda a Prsten a večer usedaly u poradnímu stolu k mapám Středozemě. Jo, přesně takhle vypadalo moje dospívání bez diskoték a experimentování s tělem i duší. A neměnila bych. Ani za nic!

G0023542.JPG
Green dragon.

Lidé říkali, že je Hobitín pěkný místo. Žel, trochu drahý, ale pěkný. Že to bude až tak hezký, to jsem nedoufala. Myslela jsem se, že tam bude pár domečků, ale ona tam stála celá vesnice. Před domky se sušily kalhoty hobití velikosti, za vrátky stály komínky vyskládaného dřeva a připravené motyčky na zvelebení zahrad.

Jediným mínusem byl spěch, ve kterém celá prohlídka probíhala. Sice jsme byla první skupinka, která ten den do Hobitína vešla, ale sotva půl hodiny na to se už vesnice hemžila lidmi. Fotky jsme pořizovali za chůze a u Bilbova stavení se stála fronta. Sotva jsem měla čas na chvíli se zastavit a rozhlédnout se, natož si sednout k rybníku s výhledem na hospodu a mlýn a náležitě vstřebat, že jsem tady.

IMG_0683.JPG

Hobitín i tak musím velmi pochválit. Možná i chápu, že v něm nelze strávit víc času, protože by se všichni ti lidé na ty úzké cestičky nevešli. Znamená pro mě ohromně moc, že jsem to mohla vidět na vlastní oči a můj velký vděk patří Péťovi, který místo důkladně zvěčnil, protože já udělala sotva deset fotek. Po celou tu krátkou dobu prohlídky pobíhal kolem mě s kamerou a všechnu tu nádheru natáčel, abych si mohla pobrečet pokaždé, když si video z Hobitína pustím. I slzy jsou však projevem radosti, hlavně tedy v mém případě.

Teď už je ale čas opustit stylovou hospodu, kde jsme se usadili u krbu a dostali pivo, a nasednout zpátky do autobusu. Tam se brečí taky dobře. Hlavně, když vám mizí z očí kopečky se svěží zelenou trávou a provází je filmová hudba.

Ať hvězda svítí na hodinu našeho dalšího setkání!

1 komentář: „36. Pán Prstenů

  1. Pingback: XX. Láska v autě

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s