Posted in Spojené státy americké, Články

USA: Na Alcatrazu

IMG_5942

Projíždíme kolem jednoho kravína za druhým a změna území je znatelná téměř na první pohled. Jiné dopravní značky, pruhy na silnici a místo javorového listu vlají na terasách hvězdy. Jsme v zemi, kde nepoužívají metrický systém a místo jednoduchých kilometrů mají trapné míle. Taky jsme tu potkali nezvykle hodně blbů, zažili spoustu nedorozumění, dostali pokutu a mezi variantu nejhorší možné smrti řadím na vrchní žebříček zůstat bez vody ve zdejším Death Valley.

Vítejte v Spojených státech amerických!

Hranice jsme přejeli ve Vancouveru a nevyhnuli jsme se podrobnému rozhovoru, proč vůbec chceme do Ameriky jet, co tam chceme dělat a vidět, jaké práce jsme vykonávali v Kanadě a jestli se na pozice vracíme. Má to jednoduchý důvod. Úředník zjišťoval, zda se mu v jeho zemi nechceme usadit nadobro a nelegálně tam začít pracovat, jako se to ve velkém dělá. Amerika není naše vysněná země pro žití, ale to mu vykládejte, když ve vašem pase vidí, že už přes dva roky kočujete po světě a víza v Kanadě vám za pár dní končí, takže Amerika může být naší další přestupní stanicí, ne-li cílovou destinací. Netváří se vůbec vlídně, když si prohlíží náš bydlík, ve kterém se dá celkem pohodlně žít, a když mu přiznáme, že na zadním sedadle máme psa, tak se v duchu s cestováním po Americe loučím. Vypadáme jako typičtí emigranti.

„Máme koupené letenky domů!“ zahučím na něj ze sedadla spolujezdce a na to mu podáváme rezervaci našich zářijových letenek. Vypadá to, že přehodnocuje situaci a na závěr nás požádá o přiznání převáženého ovoce a zeleniny. Banán je v pořádku, ale jablko chce vidět na vlastní oči a naštěstí má nálepku druhu a země původu, takže ho nemusíme vyhazovat. Už jsme se takhle preventivně zbavili brambory a pár cibulí a vůbec mi to nebylo recht.

„Odstavte támhle vaše auto a jděte do budovy vpravo,“ ukončuje a podává nám oranžový lístek.

Už od příjezdu na hranice mám pocit jako bych něco provedla nebo se k tomu alespoň připravovala, a to se chystám jenom pustit chlup v jejich zemi. Jaký to trestný čin!

Vlezeme do budovy plné ozbrojenců a na židlích před přepážkami čekají na svůj verdikt převážně Indové. Malý Inďák se vrací odněkud z útrob budovy a sděluje svému tátovi, že myslí, že dopadl dobře. Byl na výslechu. Uvažuju, jestli bych na něco takovýho měla nervy. Jet třeba do Ameriky s úmyslem tam zůstat a nelegálně pracovat a úředníkům do očí tvrdit, že hodlám jen cestovat a pak že se vrátím domů. Možná proto, že nic takového nechystáme, tak stres není tak velký. Jenom jestli nás nepustí do Ameriky, tak asi můžeme zapomenout na prodloužení našeho cestování o další půl rok.

S lehkým úsměvem přistupujeme k sympatické, ale přísné blondýně, která nám pokládá na vlas stejné otázky jako její kolega a mrknutím oka kontroluje něco v počítači.

„Šest dolarů za každýho,“ ukončuje celou tuhle divnou situaci a já si přeci jenom vydechuju úlevou, protože plán se stává skutečným. Máme oficiálně tři měsíce na cestování po Americe, než budeme opět stát na stejných hranicích a pokoušet se jako turisté dostat zpátky do Kanady.

Stát Washington je po „liduprázdné“ a roztahané Kanadě nezvykle obydlený. Hezké domečky, pěstěné trávníky a ve vzduchu voní už devatenáctého května léto. Řidiči si na espézetkách vozí obrázek ikony státu, horu St. Helens a k tomu dodatek Evergreen. Nejde nesouhlasit! Slovo, které bych pro tenhle stát totiž použila, je zelená. Odstíny tak šťavnaté zelené jsem snad jinde nikdy neviděla. Působí to tak živě, energicky a mám při tom chuť na špenát.

Nejlidnatějším městem je Seattle a říká se mu Smaragdové město. Je to město pověstné vysokou konzumací kávy a já můj oblíbený nápoj trapně ochutnávám na jeho předměstí a nikoliv v centru, protože se nám nechce s bydlíkem prodírat se hustou dopravou. První noc nám pak Washington připomene, že se pohybujeme opět mezi lidmi a ne pouze mezi „neškodnými“ medvědy a srnkami, protože ráno má auto vedle nás vymlácené sklo, přičemž my v noci vloupání u souseda vůbec nezaregistrovali.

*

Abych se konečně dostala k místu, kde přebýval Al Capone, tak budu muset hodně kilometrů přeskočit. O nic tím nepřicházíte, protože jsme se rozhodli to po pár prvních dnech napálit z Washingtonu přes Oregon rovnou až do Kalifornie. Do San Francisca jsme jeli skoro nepřetržitě celé dva dny, než jsme dospěli k mostu, který jsme doposud vídali jen na obrazovkách. Červený krásný Golden Gate.

Jsme sice každým coulem pro přírodu, ale byl to pro nás stejně takový ten silný okamžik, když jsme stáli ráno na vyhlídce nad mostem a říkali si nevěřícně: „Ty vole, my jme tady!“

IMG_5893.JPG

Prej se v San Franciscu točilo dost filmů. Já jsem filmový neznaboh a třeba Marečku, podejte mi pero, jsem poprvé viděla až letos. Když vyjmenujete deset základních filmů, který si myslíte, že každej musí vidět, tak jsem jich minimálně šest určitě neviděla. Nevím tedy, že San Francisco je z filmů známé pro své strmé a klikaté uličky, ve kterých se honí zločinci a do kterých nás navigace zažene hned po příjezdu. Mám oči navrch hlavy a koušu nervozitou skoro palubku, když se prodíráme nahoru a dolů, kličkujeme s tou obrovskou boudou na korbě, ze které do stran trčí ocelové nohy, mezi cyklisty a nablýskanými fáry. Udělat tak někomu nějakou škodu, to máme nejspíš vyděláno!

IMG_5863.JPG
Nejklikatější ulice na světě – Lombard Street.

San Francisco se mi moc líbí. Zapůsobilo na mě. Venkovní kavárničky, móda pánů v ležérních sacích, béžových kalhotách a s barety na hlavách, móda žen v pěkných šatech a se šátky kolem krku. Všudypřítomné moře a jeho vůně. Stánky se smaženými tyčkami obalenými ve skořicovém cukru (obdoba trdelníku) zvané churros a sportovně naladění obyvatelé, kteří se prodírají mezi davy turistů a nedají se jimi otrávit. Dobře jsem se cítila i na přecpaném populárním Fisherman’s wharf, který je vyloženě pouze turistický a krámky jsou tomu přizpůsobené.

Našli jsme tam sídlo lachtanů, kteří ve skupinkách obývají dřevěná mola na moři a předvádějí legrační kousky. Objevili jsme také krámek a restauraci Bubba Gump Shrimp Co., což určitě znáte z Forresta Gumpa, a Jíleček mi tam k narozeninám koupil buba gumpovský batůžek.

Už méně se mi líbily při procházce po mole davy „domácích“ rybářů dávající živé ryby do suchých ilegitových tašek a stany stavící bezdomovci mezi cihlovými domečky a před kavárnami. A v neposlední řadě bohužel vysoké ceny za jakoukoliv maličkost nebo jídlo.

20180524_124525.jpg

Probouzíme se do šedého rána a vyrážíme z vyhlídky, kde jsme zadarmo přespali, do části zvané Sausalito. Je to malebná část naproti centru přes moře, takže se veškeré dění odehrává na protějším břehu a Sausalito zůstává ušetřeno davového šílenství a vládne tam klid.

Necháváme auto na parkovišti u zálivu a vyrážíme trajektem do centra. Máme možnost prohlédnout si z poměrně nedaleké vzdálenosti ostrov Alcatraz, na který vyrážíme zítra. Dva poslední lístky jsme chytili před pár dny na internetu za padesát dolarů jeden, ale myslím, že i na místě se dá něco sehnat.

Když jste prý v San Franciscu, tak se musíte projet tramvají, z jejíchž stran se můžete vyklánět a která zdolává neskutečně prudký kopec, že se vám nechce věřit, jak je to vůbec možné. Splněno. Na startovní stanici můžete čekat i přes hodinu, než se do nějaké tramvaje vejdete, protože je to spolu s Alcatrazem nejvytíženější atrakce města. My si došli pěšky o zastávku dál a po pár minutách se dostali dovnitř, protože tramvaj počítá, že bude cestou nabírat lidi.

IMG_5858.JPG

Vidět nejklikatější ulici na světě Lombard street. Splněno. Je to opravdu crazy ulice a jedna velká atrakce pro turisty. Nad ní i pod ní stojí davy cizinců a nereagují moc na troubení řidičů, kteří se vztekají za volanty, ať uhnou ze silnice. Mohla by být celkem zábava si tam přinést židli, otevřít si pivo a sledovat, co jsou všechno lidi schopní pro fotku udělat, z čehož nechat se přejet je to nejmenší. Tipovala bych, že by měli tu drzost vylézt troubícímu řidiči i na střechu pro lepší výhled.

S bydlíkem jsme se výzvy projet dlážděnou uličkou rovnou vzdali, takže jsme se prošli kolem ní a zamíříli na churros.

A teď to hlavní! Zlatý hřeb návštěvy San Francisca – věznice Alcatraz! The Rock. Skála.

Místo, které prý mezi vězni na celém světě vyvolávalo děs a hrůzu. Kam se dostávaly ty nejtěžší případy, které prakticky neměly už šanci na nějakou svobodu. Věznice, z jejíž zdí se nedalo uniknout, a kdyby přece jenom jo, tak je tu ještě ledový Sanfranciský záliv.

I když se vzdálenost od pevniny nezdá tak velká a říkáte si, že když k tomu přidáte adrenalin a fakt, že nemůžete nic ztratit, než to zkusit, tak je stejně nemožné dosáhnout břehu. Záliv přeplaval jediný vězeň, kterého vyčápli po dosažení pevniny, a byl tak podchlazený, že nebyl daleko od smrti. No a pak tu máme ještě trio chlapíků, které překonalo jak zdi, tak vodu a dostalo se pryč. Potvrzené to není, ale pár důkazů, že jim to fakt povedlo je, a já při pohledu na ty ledové cely a hrůznou atmosféru věznice chci věřit, že to dali.

IMG_5822.JPG

Cesta trajektem trvá asi dvacet minut a na ostrově můžete strávit klidně celý den, protože na zpáteční cestu se můžete nalodit do jakéhokoliv trajektu plujícího každou hodinu.

Kromě nudných až ošklivých budov, které snad nemůžou sloužit ničemu jinému, než aby někoho věznily, není na ostrově nic jiného. Ptáci, vlastně. Kolonie chráněných okřídlenců i obyčejných racků, kteří na všechno kálejí a jsou kvůli nim zavírány prostory pro návštěvníky.

Dodnes viditelný je taky přebývající „duch“ revoluční generace indiánů, která si ostrov nárokovala pro sebe a marně. Pár budov je pomalovaných nezávislými výroky a zničené vybavení věznice přičítáme její pomstě.

Na samotné prohlídce je samozřejmě nejzajímavější část, kterou obývali vězni. Dostanete kolem krku malý přístroj a sluchátka a pak se necháte vodit uličkou po uličce a v uších vám zní autentický výklad se všemi zvuky a výpověďmi vězňů a hlídačů, jak to tam chodilo a co se v které části odehrávalo.

Cely jsou malé a studené a samotky strašné. Virtuální průvodce vás zavede do jedné, kde je úplná tma a řekne, ať si představíte, že tady jste zavření tak na týden. Když Péťa vychází ven a podívá se na mě, tak vím přesně, co ho napadlo. Že jdu za pár měsíců na týden taky do tmy, a to dobrovolně a ještě za to musím zaplatit. Držím se ho jako klíště, aby mě nenechal ve tmě zrovna tady.

IMG_5936.JPG

O mistru mafiánovi Al Capone se toho moc nedovíme. Na fotce, na které má mírně zakloněnou hlavou a usmívá se jako dítě, působí naprosto neškodně. Prý také ke konci na tom mentálně byl kvůli následkům sifilidy jako dítě.

Co na vás určitě zapůsobí je rekonstrukce pár legendárních útěků z věznice, z nichž se opravdu podařil jen malý zlomek. Můžete si prohlédnout do detailu vymyšlenou strategii útěků – po vydlabaný tunel lžičkou, po umělé makety spící hlavy, aby hlídači nepoznali, že vězeň není v posteli.

Stanout v jídelně, nejnebezpečnější místnosti celého vězení, protože se tam kumulovali úplně všichni a najednou, a místo turistů si představit chlapy ve stejnokrojích, to je taky zážitek. Nebo vidět prostinkou knihovnu zbavenou všech morálku narušujících děl, společné umývárny a prádelnu. To byly naše tři hodiny na Alcatrazu. Náš vyměřený čas, který mi bohatě stačil. Když totiž stojíte na útesu a díváte se naproti na životem tepající město, tak chápete, proč muselo být tak strašné obývat Alcatraz. Být jen „pár“ desítek metrů od normálního života, smět slyšet radostný smích, který občas přinesl vítr, vidět odlesky novoročního veselí na obloze. Tomu říkám peklo na zemi.

IMG_5908.JPG

Ostrov už pár desítek let neslouží jako věznice, protože bylo finančně náročné, ho udržovat v provozu. Od dovážení pitné vody, po věčné opravy budov, které narušovala mořská sůl. Přesto je tu stísěná atmosféra cítit stále a já jsem moc ráda, že se k té betonové kobce můžu k otočit zády a vrátit se do veselého mumraje San Francisca. A dát si tam další churros.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s